Yaññakathā
제사의 이야기
제사 이야기
438. ‘‘Yathārūpe kho, rājañña, yaññe gāvo vā haññanti ajeḷakā vā haññanti, kukkuṭasūkarā vā haññanti, vividhā vā pāṇā saṃghātaṃ āpajjanti, paṭiggāhakā ca honti micchādiṭṭhī micchāsaṅkappā micchāvācā micchākammantā micchāājīvā micchāvāyāmā micchāsatī micchāsamādhī, evarūpo kho, rājañña, yañño na mahapphalo hoti na mahānisaṃso na mahājutiko na mahāvipphāro. Seyyathāpi, rājañña, kassako bījanaṅgalaṃ ādāya vanaṃ paviseyya. So tattha dukkhette dubbhūme avihatakhāṇukaṇṭake bījāni patiṭṭhāpeyya khaṇḍāni pūtīni vātātapahatāni asāradāni asukhasayitāni. Devo ca na kālena kālaṃ sammādhāraṃ anuppaveccheyya. Api nu tāni bījāni vuddhiṃ virūḷhiṃ [viruḷhiṃ (moggalāne)] vepullaṃ āpajjeyyuṃ, kassako vā vipulaṃ phalaṃ adhigaccheyyā’’ti? ‘‘No hidaṃ [na evaṃ (syā. ka.)] bho kassapa’’. ‘‘Evameva kho, rājañña, yathārūpe yaññe gāvo vā haññanti, ajeḷakā vā haññanti, kukkuṭasūkarā vā haññanti, vividhā vā pāṇā saṃghātaṃ āpajjanti, paṭiggāhakā ca honti micchādiṭṭhī micchāsaṅkappā micchāvācā micchākammantā micchāājīvā micchāvāyāmā micchāsatī micchāsamādhī, evarūpo kho, rājañña, yañño na mahapphalo hoti na mahānisaṃso na mahājutiko na mahāvipphāro.
438. ‘‘Yathārūpe kho, rājañña, yaññe gāvo vā haññanti ajeḷakā vā haññanti, kukkuṭasūkarā vā haññanti, vividhā vā pāṇā saṃghātaṃ āpajjanti,
29.[깟싸빠]“왕자여, 제사에서 소들이 도살되고, 염소들이 도살되고, 닭과 돼지들이 도살되고, 여러 가지 뭇삶들이 도살되고,
31.“태수여, 그 제사를 통해서 소들을 죽이고 염소와 양들을 죽이고 닭과 돼지를 죽이고 여러 생명들을 살해하며,
paṭiggāhakā ca honti micchādiṭṭhī micchāsaṅkappā micchāvācā micchākammantā micchāājīvā micchāvāyāmā micchāsatī micchāsamādhī,
참여자들이 잘못된 견해, 잘못된 사유, 잘못된 언어, 잘못된 행위, 잘못된 생활, 잘못된 정진, 잘못된 새김, 잘못된 집중에 빠진다면,
아울러 제사에 동참하는 자들도 삿된 견해와 삿된 사유와 삿된 말과 삿된 행위와 삿된 생계와 삿된 정진과 삿된 마음챙김과 삿된 삼매를 가진 자들이라면,
evarūpo kho, rājañña, yañño na mahapphalo hoti na mahānisaṃso na mahājutiko na mahāvipphāro.
왕자여, 이러한 제사는 큰 과보가 없데 되고 큰 공덕도 없게 되고 큰 광채도 없게 되고 큰 충만도 없게 됩니다.
태수여, 그런 제사는 큰 결실도 없고 큰 이익도 없고 큰 광채도 없고 크게 빛나지도 않습니다.
Seyyathāpi, rājañña, kassako bījanaṅgalaṃ ādāya vanaṃ paviseyya.
왕자여, 예를 들어 농부가 씨앗과 쟁기를 들고 숲으로 들어갔습니다.
태수여, 예를 들면 농부가 씨앗과 쟁기를 가지고 숲으로 들어간다고 합시다.
So tattha dukkhette dubbhūme avihatakhāṇukaṇṭake bījāni patiṭṭhāpeyya khaṇḍāni pūtīni vātātapahatāni asāradāni asukhasayitāni.
그가 거기서 그루터기와 가시덤불이 제거되지 않은 경작되지 않은 나쁜 땅에 씨앗을 심었는데, 그 씨앗들이 파손되거나 썩거나 바람과 열기에 손상되거나 계절에 맞지 않거나 좋은 상태가 아니거나,
그는 거기서 그루터기와 가시덤불이 제거되지 않았으며 경작되지 않은 나쁜 땅에 씨앗을 뿌리긴 했지만 훼손되고 썩고 바람과 햇빛에 손상되고 상하고 [뿌리를] 잘 내리지 못하고,
Devo ca na kālena kālaṃ sammādhāraṃ anuppaveccheyya.
또는 비가 제때에 내리지 않았다면,
마침 비도 제때에 내리지 않았다고 합시다.
Api nu tāni bījāni vuddhiṃ virūḷhiṃ [viruḷhiṃ (moggalāne)] vepullaṃ āpajjeyyuṃ, kassako vā vipulaṃ phalaṃ adhigaccheyyā’’ti?
그 씨앗들이 자라고 성잘하고 증대 될 수 있습니까? 농부는 많은 수확을 거둘 수 있겠습니까?”라고.
그런데도 그 농부는 그 씨앗들이 자라고 증장하고 충만하게 되어 많은 결실을 얻을 수 있겠습니까?”라고.
‘‘No hidaṃ [na evaṃ (syā. ka.)] bho kassapa’’.
[빠야씨]“존자 깟싸빠여, 그렇지 않습니다.”
“그렇지 않습니다, 깟사빠 존자시여.”
‘‘Evameva kho, rājañña, yathārūpe yaññe gāvo vā haññanti, ajeḷakā vā haññanti, kukkuṭasūkarā vā haññanti, vividhā vā pāṇā saṃghātaṃ āpajjanti,
[깟싸빠]“왕자여, 이와 마찬가지로 제사에서 소들이 도살되고, 염소들이 도살되고, 닭과 돼지들이 도살되고, 여러 가지 뭇삶들이 도살되고,
“태수여, 그와 마찬가지로 그 제사를 통해서 소들을 죽이고 염소와 양들을 죽이고 닭과 돼지를 죽이고 여러 생명들을 살해하며,
paṭiggāhakā ca honti micchādiṭṭhī micchāsaṅkappā micchāvācā micchākammantā micchāājīvā micchāvāyāmā micchāsatī micchāsamādhī,
참여자들이 잘못된 견해, 잘못된 사유, 잘못된 언어, 잘못된 행위, 잘못된 생활, 잘못된 정진, 잘못된 새김, 잘못된 집중에 빠진다면,
아울러 제사에 동참하는 자들도 삿된 견해와 삿된 사유와 삿된 말과 삿된 행위와 삿된 생계와 삿된 정진과 삿된 마음챙김과 삿된 삼매를 가진 자들이라면,
evarūpo kho, rājañña, yañño na mahapphalo hoti na mahānisaṃso na mahājutiko na mahāvipphāro.
왕자여, 이러한 제사는 큰 과보가 없데 되고 큰 공덕도 없게 되고 큰 광채도 없게 되고 큰 충만도 없게 됩니다.
태수여, 그런 제사는 큰 결실도 없고 큰 이익도 없고 큰 광채도 없고 크게 빛나지도 않습니다.